Vítejte na mém bločku ♥♥

Andělé bez křídel 2/4

31. july 2010 at 17:51 | pavča |  Moje povídky
Andělé bez křídel
Tak a je tu dlouho slibovaná 2 část povídky:) přeji pěkné počteníčko...

Semir s Hottem byli se šéfovou v její kanceláři. Ta je hned informovala, co s Katrinou zjistili.
"Přepadení banky, jaké proběhlo dneska, není první. Za dva týdny je to už čtvrté ve stejné režii. Převlečení za zaměstnance vniknou dovnitř, vyřídí ochranku a prchnou s opravdu velkým lupem."
"K dnešnímu dni si už nakradli 1 a půl milionu euro."dodal Hotte.
"Wou… Za dva týdny už čtvrtá banka. Nějak moc spěchaj chlapci."divil se Semir
"Mají důvod k tomu spěchu. Během tohoto a příštího týdne má končit výměna všech bezpečnostních zařízení v kolínských bankách, za novější. Tyhle nové by měly zabránit vyloupení."
"Však oni si zase nějakou skulinku najdou. Při těch starých přístrojích dokázalo vyloupit trezor banky i pětileté dítě."

"Už ji našli. A to v době kdy se mají zařízení měnit za nová. Naštěstí není při výměně v trezoru plný počet peněz. Divné je, že doba výměny nebyla nikde zveřejněna a je jen pár zasvěcenců, kteří vědí kdy a kde."
"Takže mají informátora. Který je buď z banky, firmy, co má na starosti ty zařízení anebo je z našich řad."
"Pravděpodobně…Co ta druhá dodávka?"zeptala se Šéfka
"Ta se asi propadla do země. Nikdo ji nikde neviděl."reagoval hned Hotte.
"Možná něco dostaneme z těch dvou, co jsme chytily."
"Snad ano, ale nejdřív tak zítra. Ten co jste Semire postřelil, bude schopný výslechu možná zítra, u toho druhého doktoři nevědí, jestli vůbec přežije. Takže dneska toho moc nezjistíme."
"Výborně, máme den volna." Zavtipkoval Semir, i když bylo vidět, že se ani on sám moc nepobavil.
Anna se tomu pousmála, jindy by Semira asi napomenula, ale byla ráda, že už začíná zase vtipkovat. "Zatím budeme čerpat z toho, co máme."
Semir s Hottem to brali jako povel k odchodu. Hotte byl už pryč, když na Semira zavolala šéfová. "Semire, počkejte. Chtěla bych si s vámi ještě promluvit."řekla se starostlivým hlasem.

"Vím, co se stalo dneska v tom lese." Semir se začal ošívat, radši by na toto téma vůbec nemluvil a šel pryč.
"Šéfová, tyto situace prostě k mé práci patří. Navíc, teď jsem na to sám."
"Já vím, ale nemyslíte, že se vám z toho, tak trochu stalo pravidlo? Hlavně od doby, co Jana postřelili."
"Dneska vás už po několikáté za dva týdny málem zabili, Semire. Proč tak riskujete!"bála se o svého podřízeného.
"Já to nevyhledávám."
"To doufám, Semire. Ale moc se tomu nebráníte, že?"a dívala se na něj. Semir uhnul Annině pohledu, protože věděl, že by si v jeho očích přečetla,
že se tomu opravdu nebrání. Ale Anna už Semira za ty roky znala, pozná, kdy ho něco trápí a před ní to tají.
"Chápu, že váš strážný anděl, kterého máte tady na zemi, je na tom špatně. Ale to neznamená, že si uštvete i ty tam nahoře."
"Aspoň na někoho je spoleh. Nemusíte se o mě moc bát."
Anna se tomu odmítavě zasmála, "Semire, já nechci spoléhat na vaše strážní anděly, ale na vás. Na vás se chci spoléhat!"malý komisař provinilecky sklonil hlavu. Anna vstala a šla pomalu k němu.
"Je pro vás těžké pracovat a nemyslet při tom na Jana. Chápu to. A po dnešku je to ještě těžší, když jste se dozvěděl, co Janovi hrozí."Semir se na ni tázavě podíval, jak věděla, co ho trápí.
"Semire, nejste tady jediný, kdo tady udržuje každodenní kontakt s nemocnicí. O Janovi vím." Přiznala šéfka.
"Já…Musím na to furt myslet. Jan přece nemůže být …"ani nechtěl dokončit, to slovo ho děsilo.
"Jan bude určitě v pořádku, Semire. Navíc v téhle chvíli je to trochu předčasné, smiřovat se s něčím co není ještě jisté. Až se probere, může být všechno úplně jinak."
Vtom měla Anna pravdu, všechno může být jinak. Semir to věděl, ale stále si klad otázku. Jakým směrem to bude jiné? Tím špatným, že Jan už nebude chodit? Nebo tím dobrým?
A hned jak se probere, vyskočí s postele a bude chtít chytat padouchy? Semir si tolik přál, aby to byla ta druhá varianta…
"Dnes už radši běžte, Semire. Stejně s případem teď nijak nepohneme, teda jestli Katrina něco nenašla."
"Děkuju, šéfová, ale doufám, že Katrina něco zjistila."a odešel.
Anna se na Semira ještě dívala z okna. Bylo jí ho líto. Vždy když ho takhle viděla, bolelo ji u srdce.
A bolelo ji víc, když si uvědomila, že je to už tolikrát, co Semir přišel o parťáka. Doufala jen v jediné, že se k nim nepřidá i Jan…



Semir šel do své kanceláře, Katrin někam odběhla, tak musel čekat. Už si na to čekání začínal pomalu zvykat.
Zahleděl se na místo, kde měl být jeho parťák. Zase musel sledovat prázdnou židli.
Jeho parťáci přicházejí a odcházejí a on s tím nemůže nic dělat. Zůstane po nich jen ta prázdná židle a prázdný pocit v srdci, který se nikdy nezaplní.
Na rozdíl od křesla, do kterého se vždy někdo může posadit a zaujmout místo toho předtím. A když z něj zmizí, vždycky to bolí.
Semir radši začal hledat klíče od auta, ale když otevřel šuplík a z něj vytáhl fotku sebe a Jana, jak jsou na motokárách. Ucítil bolest, jakou pocítil při každé ztrátě svého parťáka.
Avšak tahle bolest byla přece jen jiná. Jana už jednou ztratil, zmizel a nic neřekl. Teď hrozí, že ho ztrácí znova a možná na vždy.
Toma taky přivítal zpět, aby ho později vzala smrt.
Copak se bude opakovat minulost? Nebo ještě hůř, bude sledovat, jak je jeho přítel do smrti odkázán napomoct druhých?
Semir se bál budoucnosti, toho že on sám má strach.
Nevěděl, co si má přát, teda věděl, aby Jan byl v pořádku, ale stále ve vzduchu vysel ten strašák, který říkal. Že Jan zemře, zůstane v komatu, nebo bude ochrnutý.
Jedna varianta horší než druhá. A to Semira hryzalo a nedalo mu chvíli klidu…

"Semire, Semire…"volala na Semira Katrina, která stála vedle něho. "Katrino…"byl trochu zmatený.
"Je ti dobře."strachovala se o svého bratra
"Jsem pořádku. Jen jsem se trochu zamyslel."Katrin si všimla fotky na stole. Vzala ji a vykouzlilo ji to na tváři úsměv. Na ten den si moc dobře pamatovala.
"Byl to krásný den. Všichni jsme se moc bavili."vzpomínala Katrina a pokračovala, "S Janem jste nás všechny porazili. A když jste si daly závod vy dva, tak to skončilo remízou.
Jezdili jste furt dokola dokut někdo nevyhrál."
"Ale přijely jsme vždycky stejně."přidal se Semir.
"Musela vás rozsoudit Engelhardtová."
"Jo, byl to krásnej den." Řekl Semir a posmutněl. Katrin ho chytla za rameno, "Bude v pořádku, určitě." chtěla Semira povzbudit, ale nepomohlo to.
Policista se přistihnul, že je na ty slova už alergický. Všichni kolem něj mu neříkají nic jiného, "Bude v pořádku, bude v pořádku." Ale jak to můžou vědět!?
Copak vidí budoucnost?
"Našla si něco?" chtěl malý policista rychle opustit toto téma.
"Semire, nebude lepší, když půjdeš domů? Stejně nedokážeš myslet na nic jiného než na Jana."
"A doma budu myslet na něco jinýho?" zeptal se obratem Semir podrážděně, "Ne nebudu a možná to bude ještě horší." Odpověděl si hned sám, "Musím něco dělat! Máš teda něco?"
"Jo něco mám, ale nic velkého to není. Jména těch zlodějů, co byli v té nabourané dodávce. Ten mrtví se jmenuje Ralf Kenig obyčejný zlodějíček,
pak ten co si postřelil Frank Rieger, tam už je rejstřík zajímavější. Několik přepadených bank, zlatnictví a spousta dalšího. Dokonce má i výcvik u armády."
"Bývalý voják, to by vysvětlovalo proč mi tak rychle zmizel v lese. Co ten třetí?"
"To je taky zajímavý, Tobias Jost je zaměstnancem firmy Protect a ta má na starost nová bezpečnostní zařízení."
"Opravdu, to nebude náhodička. To znamená, že je tím informátorem Jost."
"Možná, ale nevypadá na to. Trestní rejstřík má čistý, ani obyčejnou pokutu za parkování."
"To není zrovna typ na bankovního lupiče. Máš adresu firmy?"
"Jo tady."podala mu papírek s adresou, "Díky, zajedu tam, možná se něco dozvím. Pokus se zjistit, kdo byl i v té druhé dodávce. Na takovou akci se museli znát.
Třeba to zkus přes toho Riegera. Jestli je bývalý voják, tak bych se vůbec nedivil, kdyby si do lupičské party někoho sehnal, právě z vojenské minulosti."domluvil Semir a chtěl už vyrazit.
"Dobře. A Semire…," ohlédnul se, "když někam pojedeš, máš si vzít sebou Hotteho." malý komisař sice nechtěl, ale poslechl, namířil si to rovnou ke stolu Hotteho a Dietera.
Seděl tam jen Hotte, protože byl čas oběda, byli všichni kolegové na pauze a Hotte, se už chystal taky na obídek.
"Hotte, pojedeme do firmy Protect."
"Co? Teď?"byl objemný kolega překvapený a zděšený zároveň.
"Jo."souhlasil Semir klidně.
"Ale…Vždyť je 12 pryč! Čas oběda!"
"Tak se najíš později. Pro jednou vynecháš jeden z obědů. Stejně ze všeho toho jídla co sníš, by člověk vydržel několik zim."
"Já nejím moc, já jím pravidelně! A tím hubnu. A kvůli tomu, že teď nutně musíš někam jet, nic vynechávat nebudu. Já na rozdíl od tebe hladovět nehodlám."nastolil Hotte,
který vidí rudě, jen když se trošičku ohrozí jeho jídlo.
"Hotte…"prosil malý komisař, "Tak dobře, jedem."
"Můžeš se najíst cestou."
"Cestou, cestou. Co jezdím s tebou, si už ani nepamatuju, kdy jsem si naposled vychutnal v klidu jídlo. Všechno děláte ve spěchu!"vzal si ze zásuvky bagetu a vyrazil se Semirem k firmě Protect.

Do staré opuštěné haly dorazila banda zlodějů z uprchlé dodávky….
"Sakra! Co teď!? Můžeme všechno odpískat." Rozčiloval se nejmladší z trojce lupičů.
"Hlavně klid! Ještě stále máme šanci."
"Jo šanci, zdrhnout. Protože ten Jost povykládá všechno fízlům!"přidal se druhý
Na to už třetí ze zločinců někomu volal, "To jsem já, Schmit. Máme problém."
"Já vím, slyšel jsem, co se vám povedlo. To nemůžete dávat bacha!" rozčiloval se muž v telefonu
"Ti policajti se tam najednou objevili. Co teď? Mají naše lidi a ten Jost bude kecat."
"Ne nebude, Kenig je mrtví, Riegera ještě nevyslýchali a Jost je v komatu, ve kterém i zůstane."
"Co máme zatím dělat? Připravovat další akci? Po dnešku to bude těžký, všude jsou policajti."
"O ty se postarám. Uděláme ještě jednu banku. Provedeme to ve čtyřech s Rigerem nepočítám. Nějaké oběti se přinést musí. Ještě se ozvu."zavěsil
Schmit popošel ke staršímu z lupičů, který seděl a nabíjel si zbraň. "Zvládneš to nový zařízení bez Josta?"
"Klidně i poslepu."byl si jistý svými schopnostmi. "Výborně. Vyloupíme ještě jednu banku, ve čtyřech. A tentokrát to musí proběhnout bez problémů! Takže zabavit se dodávky, sehnat nové zbraně, nové auto, plány banky obstarám já."vylíčil Schmit, co se musí do akce zařídit.

Mezitím se Semir s Hottem vrátili zpět na služebně. Z BMW vystoupil nabručený Hotte,
" Semire, víš co to je telefon? Je to přístroj, kterým můžeš zavolat na nějaké místo a ušetřit si tak zbytečnou cestu."
"Aspoň sis udělal výlet a zbytečně jsme tam nejely."
"Tenhle výlet bych si klidně odpustil."a vešli do budovy, Hotte si dával bundu na židli. "Hele Hotte, slyšel jsem, že po procházce člověku víc chutná."dodal ještě Semir a zamířil ke Katrině, přitom si všimnul, že Engelhartová má v kanceláři návštěvu.
"Ahoj, kdo je ten chlap u šéfky?"byl Semir zvědavý na černovlasého, vysokého muže.
"Nějakej komisař od LKA." "No super, LKA mi tady chyběla."byl Semir celý nadšený a netušil, co ho čeká za překvapení
"Tak co, našli jste tam něco?"
"Hmm…Vlastně nic, i když kromě toho, že Hotte poznal co je to hlad, tak Josta asi unesli."
"Na to si přišel jak?" "Ve firmě se neobjevil už tři týdny. Rejstřík má čistý, jak Pán Bůh. Kolegové o něm říkají, že je to hodný a poctivý člověk, a do doby než zmizel, měl ve firmě nulovou absenci. "
"To není profil zločince." "No právě." a chtěl jít do kanceláře, ale zavolala ho k sobě šéfová.

"Tohle je vrchní komisař Semir Gerkhan. Semire, vrchní komisař Thomas Becker od LKA." Představila šéfová neznámého muže hned, co Semir vešel.
"Tak to jste vy ten nezničitelný Semir Gerkhan, před kterým se žádný padouch neschová. Na LKA jste dost populární."vychvaloval asi osmatřicetiletý policista.
"Lidé rádi přehánějí. Hlavně tam u vás."reagoval Semir a v duchu si říkal, "Jestli si myslíš, že takhle uděláš dojem, tak to si na omylu chlapečku."
"Komisař Becker je tady na výpomoc s případem, právě LKA má na starost ochranku při výměně zařízení."
"Tak trošku vám ta ochranka kulhá."neodolal si Semir rýpnout a divil se v duchu, jak moc si to vychutnal.
Černovlasý policista se tomu zasmál, "Bohužel ano. Moji nadřízení ochranu trochu podcenily."
"Všiml jsem si." Rejpnul si znova malý policista,
"Semire," začala důrazně šéfka a tak naznačila svému podřízenému, aby toho nechal a pokračovala dál, "s tou to výpomocí se naskytla příležitost, že pan Becker bude vašim novým parťákem."
"Cc… Cože?"nemohl Semir uvěřit tomu co slyší, "Možná i po vyřešení případu."
Semir neměl slov, jak mu to mohla šéfová udělat. Tohle byla neférová rána pod pás!
"Doufám, že se vám tady bude líbit."a podala mu ruku na rozloučenou, "Rozhodně ano, málokdy se naskytne příležitost pracovat pod tak půvabnou šéfovou." Složil kriminalista poklonu.
Semirovi bylo špatně. Parťáka má v nemocnici, šéfová mu připravila překvapení v podobě nového partnera a i z něho je mu zle. "Super!" řekl si v duchu, "Hůř se už mít Semire snad nemůžeš."
"Děkuji," do kanceláře vešel Bonrath, "Á…Bonrathe, mohl byste komisaři Beckerovi to tady ukázat."
"Tak snad si budeme rozumět."řekl vysoký policista.
Semir se k němu otočil s křečovitým úsměvem od ucha k uchu a potřásli si na rozloučenou, "Jo, určitě…" Určitě ne! Dokončil si turecký policista v duchu a kousnul se do jazyka, aby to neřekl na hlas.

Beckr odešel a Semir se nepřestal usmívat jako sluníčko, "Milej člověk."
Anna ten jeho výraz už dávno přečetla, byl nadšený tak, že by rozmlátil celou pracovnu, "Semire…,"začala provinilecky
"Copak," skočil ji do řeči a pokračoval stále s úsměvem na tváři a ironickým tónem, "Já jsem šťastnej! Jako ta bleška. Krásný překvapení, nový parťák! Super! Víte, jak já je zbožňuju. To bude švanda."
"Semire, nechte si tu ironii. Já vám to chtěla říct."obhajovala se šéfka, "A co vám v tom bránilo?!"odsekl vztekle
"Co?! Semire, v poslední době jste, jako tělo bez duše. Chodíme kolem vás po špičkách, protože se na všechny kvůli maličkosti naštvete.
A stejně, jste se měl s Beckerem seznámit až zítra. Doufala jsem, že půjdete domů."
"Ještě k tomu, po ránu bych to fakt líp snášel! A říct jste mi to měla, protože já s ním budu pracovat, já se budu spoléhat na to, že mi bude krýt záda. A vlastně, já nepotřebuju novýho parťáka!"byl už Semir rudý vzteky.
"Možná ano možná ne, ale na tenhle případ jsem nechtěla, abyste byl sám. A tohle byla výborná možnost. S LKA jsme měly spolupracovat stejně a to přes Beckera nebo telefonicky. Neměla jsem moc na výběr!"
"Mohu vědět, proč selhala ta druhá možnost? Byla by mi milejší. Jo asi jste zapomněla na malou maličkost, já parťáka mám."
"No tak Semire, aspoň trochu mě pochopte. Já vím, že byste mnohem radši sloužil sám, nebo s Herzbergerem či Bonrathem než s někým novým. A na Jana jsem vůbec nezapomněla!
Ale oba dobře víme, že Jan bude ještě dlouho mimo službu a jestli se potvrdí, snad ne, doktorovo podezření tak možná mnohem déle."
"Nový partner to bylo to poslední, co jsem teď potřeboval."řekl už Semir klidně, ale stále s důrazem.
"Bohužel to nebylo jen mé rozhodnutí, Semire. Nemohu s tím už nic dělat."přiznala s lítostí v hlase, protože si nic jiného nepřála než, aby mohla tomuto zabránit.
"Mohu požádat, aspoň o jednu věc?"šéfová přikývla a poslouchala, co si Semir přeje,
"Becker bude mým parťákem, jen do dokončení tohoto případu. Pak se vrátí tam, odkud přišel."žádal turecký policista se zoufalstvím v očích.
Anna s tím souhlasila, bylo to jediné, co mohla pro svého podřízeného zařídit. Semir odešel.

Namířil rovnou do své kanceláře, nevnímal okolí kolem sebe. Sedl si na svou židli a hlavu svěsil do dlaní.
Pane bože, proč?! Proč!! To se ti tak líbí mě trápit? Copak už nemáš dost?!
Klepání
Malý komisař se ohlédl. Dovnitř vstoupil Thomas Becker, "Mohu?"
"Jistě,"odpověděl, "teď je to i vaše kancelář."dodal s nechutí a začal si listovat ve složce.
Becker se okamžitě uvelebil na Janově místě. Semir ho pozoroval, jednal si za tím stolem s neskutečnou jistotou, jakoby už tam byl bůhví jak dlouho.
Tureckého policistu to vytáčelo. Židle ani pořádně nevychladla a už tam seděl někdo jiný. Nesnesl ten pohled a radši se vrátil ke čtení ve složce.
Becker si zatím dělal pořádek na stole. Janovi věci dával do zásuvky a nahrazoval je svými. Opravdu se tam choval, jak doma.
Na stole byla fotka, kterou Semir vytáhl ze šuplíku, než jel do firmy Protect. Becker ji vzal a začal si ji prohlížet.
"To je váš partner?"optal se. Semirovi to nebylo vůbec příjemné, ale přemohl se. "Ano, Jan."
"Slyšel jsem, co se mu stalo. Je mi to líto."položil fotku zpět na stůl, "Přijít o parťáka, je těžké."dodal, ale tónem, který by každého naštval.
Semir se nahnul pro fotku, ale měl sto chutí se nahnout mnohem víc a Beckera chytit pod krkem, "Pro vaši informaci. Ještě stále ho mám."
"Promiňte, nechtěl jsem vás urazit. Rozhodně nemám v plánu ho něčím nahradit."
V Semirovi se hromadil vztek, ten chlap mu šel čím dál víc proti srsti. V duchu se tomu co řekl, vysmál. Co si myslíš? Že ho dokážeš nahradit!? Cch! Nechtěj mě rozesmát.
"Nebojte, to se vám nikdy nepovede."reagoval Semir s pohrdavým úsměvem a radši vstal a odešel za Katrinou. Komisař Becker se mu právě ukázal v tom pravém světle.
"Katrino, už někdo byl v Jostově bytě?"
Katrin byla Semirovou otázkou trochu zaskočena, nečekala, že by chtěl ještě někam dneska jet, "Co vím, tak ne."
"Tak mi dej adresu, pojedu se tam podívat." Chtěl pryč, někam kde by nemyslel na nic jiného než na případ, ale útěk se mu nezdařil tak jak by si přál. "Pojedeme,"ozval se vedle něj stojící komisař od LKA.
"Já zapomněl. Tak jdeme."a nasadil rychlé tempo. Semir chtěl utéct, utéct před realitou. Právě teď netoužil po ničem jiném, než aby tu byl Jan. V téhle chvíli mu tolik, tolik chyběl…

Zatím co Semir a jeho nový kolega vyrazili do Jostova bytu. Anna Engelhardtová se, po rozhovoru se Semirem, vytratila.
Její kroky vedly přímo do nemocnice. Nevěděla, co ji zrovna na toto místo přivedlo. Jestli výčitky z toho co Semirovi provedla či starost o podřízeného, oba své podřízené.
Anna za nového parťáka nemohla, nedali jí na výběr. Buď Semirovi někoho přidělí hned nebo to udělá někdo jiný, a to napořád. Tím, že vzala nabídku LKA, získala čas, který neměli.
Vydala se sem možná, protože doufala v zázrak. Ale když stála před pokojem Jana, pocítila zklamání. Zázrak, po kterém toužila, a mohl vše vyřešit, se nekonal.
Její podřízený tam stále ležel a nejevil žádný náznak, že by se měl probrat.
Tolik si přála, aby mohla Semirovi říct, aspoň jednu dobrou zprávu.
"Paní Engelhardtová, rád vás vidím." Pozdravil ji lékař, který zrovna vyšel z Janova pokoje.
"Dobrý den. Jak na to je?"
"Návštěvy pana Gerkhana, mají asi léčivé účinky. Od rána se jeho stav velmi zlepšil."Anna se pousmála a přitom nemohla uvěřit,
"Troufám si říci, že by se měl probudit, během následujících 24 hodin. Možná i dřív."
"Opravdu?"ujišťovala se. Pořád nemohla uvěřit tomu, co slyší. Ze srdce ji spadl obrovský kámen, jeden z mnoha, který ji tížil. Přece jen ji tam nahoře někdo vyslyšel.
Lékař ale zvážněl, "Bohužel, tím dobré zprávy končí. Jak víte, stále hrozí, že bude ochrnutý. Dočasně nebo trvale."doktora zavolala sestra tak se musel rozloučit.
Annu opustila radost stejně rychle, jak ni přišla. Jak se říká, člověk se nemá radovat předčasně…

Mezitím Semir a Becker přijeli k bytu Josta. Malý komisař otevřel dveře a rozhlížel se kolem.
"Proč vlastně myslíte, že Jost s nimi nekradl dobrovolně."
"Jestli vás to u LKA neučili, tak je dobré poznat, jaký je člověka i podle jeho koníčků, zvyků a v jakém prostředí žije."všiml si asi deseti CD s operou,
"Nevím jak vy, ale já neznám moc bankovních lupičů, co poslouchají operu."
"Jsou i výjimky."poznamenal nový kolega.
"To jsou, ale pochybuju, že Jost je tenhle případ."hodil podrážděně, jedno z CD zpět na polici, "A místo toho kecání, začněte konečně něco dělat."řekl Semir důrazně.
"S radostí, protože s vámi zrovna není příjemná řeč."odsekl znechuceně a odešel do vedlejší místnosti, která sloužila jako pracovna.
Nápodobně, pomysle si policista. Přál si, aby byl už případ za ním a tím se nechtěného parťáka mohl zbavit.
Ten se zatím, co Semir prohledával obývák, choval velmi podivně. Stále se ujišťoval, jestli k němu nejde.
Stůl a zásuvky prohledával nezvykle rychle, jakoby věděl, co hledat. Ale ne a ne to najít.
Najednou spatřil nějaké plány, začal si je prohlížet. Byly to plány budovy, ale jaké? A proč to tak dychtivě hledal?
Po pár minutách zavolal na Semira, aby šel za ním. Ukázal mu, co našel a malý policista okamžitě poznal co to je.
"To jsou plány všech bank v Kolíně."
"Furt si myslíte, že je v tom nevinně?"
"Pracuje ve firmě, která má na starost bezpečnostní zařízení! Je normální, že je tady má."vytáhl mobil,
"Hartmute, prosím tě. Přijeďte s kluky prozkoumat Jostův byt a soustřeďte se hlavně na otisky. Čau."zavěsil, "Tak a my jedeme zpět na služebnu."
"Otisky?"
"Ano, otisky. Máte něco proti?!"odsekl nevrle Semir, nečekal na odpověď a hned se vydal za svým BMW. Beckera už měl plný zuby a pracoval s ním teprve den.

Dálniční policista se na služebně moc dlouho nezdržel. Zaúkoloval Katrinu a pak se myšlenkami nechal vést tam, kde si po náročném dnu mohl na chvíli vypustit hlavu. Musel Jana vidět, po dnešku nemohl čekat do zítřka. Nevěděl, co doktor Anně řekl, ale snad to překvapení zažije na vlastní oči.
Chvilku Janovi něco povídal, pak u něj jen tak seděl a přemýšlel. Nakonec ho ovládla únava. Usnul na neútulném křesle u parťákova lůžka, jak už mnohokrát předtím.
Sestrám ani doktorům to nevadilo. Za těch pár týdnů si na policistu zvykli a nechali ho klidně spát. Sestry kolem něj potichu procházely, aby ho neprobudily, někdy i přikryly…

Brzké ráno a venku zpívali ptáci. Začal nový den. Zdravotní sestra zrovna odešla a silněji zavřela dveře. Semir se probudil, od nepohodlné židle ho bolel doslova celý člověk.
"Dobré rááááno…"pronesl se zívnutím do místnosti, "Řekni mi, proč já si sem ještě nedal dát postel nebo příjemnější křeslo? No aspoň jeden z nás dvou se vyspal."od parťáka žádná odezva, i přesto Semir nechtěl jít pryč.
Sice byli v nemocnici a viděl ho, jak tam leží, ale i tak byl s ním a to mu dělalo dobře. Představa, že za chvíli musí jít na služebnu, kde čeká nechtěný nový partner, ho ničila.
V nemocnici byl s parťákem, kterého chtěl, ale musel ho každé ráno opustit.
"Mám ještě dvě hodiny, než půjdu na stanici. Nechce se mi."poznamenal a pokračoval dál, "Pamatuješ si, co jsem ti vykládal včera, než jsem usnul jak poleno? Kdyby tam nebyl ten novej, pracoval bych i rád. Ale sním, to je peklo. Neříkám, že jsem zrovna příjemnej, znáš mě, ale jakým tónem se mnou mluví. Já si připadám, jak naježená kočka. Mám z něj špatnej pocit."zarmouceně sklonil hlavu, "Chtěl bych, aby si byl zase s námi."
Na to začali přístroje ukazovat zblázněně různé informace, ale po pár vteřinách bylo vše při starém. Semir nevěděl, co to mělo znamenat. Nic takového při Janovi ještě nezažil. Že by se mu parťák snažil něco naznačit? Či snad probouzel?
Nech toho Semire! Napomenul se v duchu malý policista. Jen si něco zbytečně namlouváš. Jan je v komatu. To co se stalo, vůbec nic neznamenalo.
Pouze další tvoje vytoužená představa, že se Jan možná probudil.
Pohlédl z okna, "Kde jsem to skončil?"chtěl pokračovat, "Už vím, nový parťák." Povzdechl, "Radši bych sloužil sám nebo třeba s Herzbergerem. S ním je aspoň legrace a nemáš jinou možnost než se bavit."zasmál se, když si vzpomněl na včerejšek, "Já ti neříkal, co vyváděl včera. To si měl vidět. Ten zas perlil. Shrnu ti jeho den. Snad něco nezapomenu."trochu si to rozmyslel a pak začal, "Tři snídaně, pak dvě dopolední svačinky. Pozor jeden oběd! Na to nesu trochu vinnu já. A co vím tak se chystal na dvě večeře."dokončil výčet jídelníčku, objemného kolegy.
"Vytáhl jsem ho vyšetřovat, místo oběda. To jsem si dovolil hodně, ale cestou zpátky si něco koupil. Porci jídla, ze které bychom byli syti oba."jak tak vyprávěl, napadla ho vtipná myšlenka, "Řeknu ti, kdyby to bylo možný, a jsem si jistej, že by to Hotte udělal. Tak si na palubní desce začne smažit řízek, pěkně do zlatova."

"A vařit brambory v oleji…"poznamenal slabě mladý kolega. "Určitě!"reagoval Semir a byl viditelně pobaven, ale když mu došlo, co to vlastně slyšel, a hlavně od koho! Nemohl uvěřit.
Vzhlédl a uviděl svého parťáka, jak pomalu otevírá oči. "Jj…Jane!?"ujišťoval se Semir a naklonil se k němu.
"Ahoj…" řekl tichounce Jan s unaveným úsměvem. Semir měl samou radostí slzy v očích, "Ttt..ty…ty ses probral. Konečně." Koktal od samého štěstí malý turek, měl pocit, že je snad ve snu,
"Jak ti je? Chceš něco?"zeptal se starostlivě.
"Pít…" odpověděl a stěží polkl, jakoby měl v krku žiletky. Semir mu dal hned napít, "Dobrý? Doufám, že už ses vyspal. Jak se cítíš?"
"Jak přetržená žížala probuzená ze zimního spánku."přirovnal se mladý policista a měl stále polootevřené oči.
Semir se s chutí zasmál, jak už dlouho ne, "Ty žížalo jedna. Zimní spánek by seděl, jen sis trochu popletl roční období."
"Jak dlouho jsem tady?"ptal se Jan.
"Byl jsi v kómatu, přes dva týdny."
"Tak dlouho? Chyběl sem ti?"lišácky se usmál.
"Chyběl. Moc! Už jsem si pomalu začínal povídat sám se sebou."
"No, jestli si mi vykládal, každý den takové historky, tak už Hotte musí vážit metrák."komentoval hnědooký kolega, "Hej! Jak dlouho si už vzhůru!?"
"Přísahám, že jsem slyšel jen konec poslední věty." Obhajoval se
"No proto. Prej drží dietu."
"Tu drží, co ho znám." řekl Jan a začal chovat divně, "Copak? Je ti něco?"
"Jen… Asi jsem se ještě dost neprobral, ale proč nemůžu pohnout nohama?"zeptal se Jan a zkoušel znova přimět nohy k pohybu.
Semira tahle slova zaskočila, dočista zapomněl od radosti z přítelova probuzení na to, co mu doktor řekl. Nevěděl, co má povědět.
Když se Jan od parťáka nedočkal odpovědi, pohlédl na něj. Ale když viděl Semirův šokovaný výraz došlo mu, že to nebude jen z toho, že se před chvílí probral.
"Semire…?"zavolal a v jeho hlase byla slyšet nejistota a obavy.
Malý policista znervózněl. Co měl dělat? "To nic nebude, určitě."rozhodl se Semir pro milosrdnou lež, dokonce se i trochu pousmál, aby mu parťák uvěřil.
Ale Jan poznal, že tu něco nehraje. Semira znal a věděl, když mu něco nechtěl říct.
"Prosím tě, nelži mi. Proč necítím nohy?!"zeptal se znova a důrazněji.
"Poví ti to doktor, ale určitě to bude v pořádku."odmítal Semir Janovi odpovědět.
"Sakra, řekni mi pravdu!"zakřičel Jan a chtěl se zvednout, ale zatočila se mu hlava a znovu si lehl. "Jane, uklidni se. Před chvílí ses probral."strachoval se o svého parťáka.
"Semire, prosím tě mluv."prosil ho zoufalý Jan a pokračoval, "Proč nepohnu nohama?"
Semir mu musel něco říct, jinak by se neuklidnil, "Ta kulka tě zasáhla blízko páteře a doktoři říkali, že až se probereš, možná budeš…"dál už nechtěl dokončit, nedokázal to vyslovit při pohledu do očí svého přítele.
"Já… jsem ochrnutý?"zeptal se tedy Jan a tušil, jaká bude odpověď, "Ano"řekl Semir a rychle dodal "Ale jen dočasně."sice věděl, že je to malá útěcha.
"To znamená co!?"nechápal Jan nebo spíš nechtěl chápat.
"Že budeš chodit. Jen…se neví kdy."odpověděl Semir a z hlouby srdce si přál, aby mu mohl říct, že bude chodit za pár hodin či zítra. Janovi se udělalo nevolno, "Jane!?"
"To je dobrý, nic mi není."
"Nic není dobrý. Teď ses probral. Neměl jsem ti to vůbec říkat!"obviňoval se malý policista
"Ne, Semire! Radši jsem to slyšel od tebe."řekl Jan, aby si jeho parťak nic nevyčítal, přece za to nemohl.
Mladý poolicista byl už mnohem klidnější. Taky na něm bylo vidět, že je hodně vyčerpaný, ze všech těch informací.
"Teď se tím netrap, Jane. Dobře to dopadne, určitě. Hlavní je, že ses probral."parťácky si plácli a Semir si stoupl k odchodu,
"Už půjdu, jsi unavený a musíš odpočívat. Přijdu večer nebo zítra."namířil ke dveřím, "Semire," Zavolal na něj Jan, "Děkuju…"
pokračování příště...
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 miška_(ŁoŁ) tvoje Aff miška_(ŁoŁ) tvoje Aff | Web | 31. july 2010 at 18:59 | React

skvele :-)

2 Lussy♥ Lussy♥ | Web | 31. july 2010 at 20:50 | React

wow,ten koniec bol uzasny.mne sa ten thomas becker, ci ako sa vola nepaci:D

3 xD.stepa xD.stepa | Web | 29. april 2013 at 15:45 | React

Krásně kreslíš :-) ;-)

4 LarryBar LarryBar | Email | Web | 27. april 2017 at 23:33 | React

join the new social <a href=http://onlinecasinos-x.com>online casino</a> guide

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement